Sedmnáctiletý student Denis Mertl ze třídy 2. A je nejen dobrým studentem a usměvavým a sympatickým hochem, ale i reprezentantem ČR v řeckořímském zápase. Je nadějným sportovcem s mezinárodními zkušenostmi, který by to za tři roky mohl při troše štěstí dotáhnout i na olympiádu v Tokiu.

>> Denisi, jak dlouho se zápasení věnuješ a jak si se k němu dostal?

Řeckořímský zápas dělám od čtvrté třídy a dostali mně k němu rodiče poté, co jsem skončil s fotbalem, který mně už dále nebavil. Oni měli mezi zápasníky známé. Začal jsem zápasit u nás ve Spořicích (vesnice, která je téměř součástí Chomutova), kde byl už sportovní oddíl. Poté jsem pokračoval dále v Chomutově, kde je aktuálně asi nejlepší oddíl v ČR a vede jej trenér české reprezentace.

>> Myslíš si, že je řeckořímský zápas něčím atraktivní?

Pro lidi, kteří mu nerozumí asi ne. Vlastně nejtěžší jsou na něm tréninky, kdy musím každý den trénovat na sto procent. Poté samotný turnaj už není tak těžký, vyjma shazování váhy. Když se každý den nebudu připravovat naplno, tak nemám šanci na soutěži uspět. Není to třeba jako v MMA (smíšená bojová umění), kde se naopak trénuje méně, aby měl člověk poté dostatek síly na turnaj.

>> Jak ti vyhovuje trénovat v Chomutově?

Dá se říct, že Chomutově je v ČR jakési centrum. Máme reprezentačního trenéra, který vše stahuje do Chomutova. Ať již soustředění nebo turnaje. Chomutov je v tomto sportu nejvyspělejší a já jsem tedy rád, že to mám blízko.

>> Je tento sport náročný na čas a vybavení?

Na čas určitě. Každý den trénuji několik hodin ve sportovní hale v Chomutově. Na soustředění jezdíme třeba až na dobu jednoho měsíce. Tam trénuji třikrát denně. Během roku trénuji 5-6 krát týdně, většinou dvě hodiny ráno a pak další dvě hodiny večer. Takže po ranním tréninku jedu hned do školy, po vyučování se učím a v šest hodin jdu na další trénink. Na vybavení tento sport náročný není. Z počátku stačí nějaké sálové kopačky, triko a kraťasy. Později pak dres a na té nejvyšší úrovni pak i nějaké suplementy (doplňky stravy).

>> Jak často se účastníš závodů nebo turnajů?

Začínají někdy na jaře, kdy máme třeba každý druhý týden zápas. Je to třeba v Polsku, Maďarsku, Chorvatsku. V červenci pak bude mistrovství Evropy a v záři mistrovství světa. V tom období máme už jen soustředění a tréninky. Většiny soutěží v ČR se nezúčastňuji, protože nejsou kvalitní a dávám tak přednost zahraničí. U nás jsou vlastně jen tři kvalitní turnaje, kterých se účastním, včetně mistrovství ČR, které proběhlo teď v březnu v Chomutově.

>> Dělí se tento sport na nějaké disciplíny?

Ano, na zápas řeckořímský a na volný styl. U toho druhého lze útočit i nohama. Já dělám klasický řeckořímský, kde je více pravidel a mně to připadá složitější. Nejde dělat oba dva, je to velký rozdíl a vše má proto i své vlastní soutěže. Poté se ještě zápas dělí dle věku na kadety (do 17 let), juniory a seniory. Dále pak ještě obdobně jako box na váhové kategorie.

>> Jaký je tvůj největší úspěch, čeho si nejvíce vážíš?

To, že jsem se loni dostal na ME 2016 ve Stockholmu, kde jsem si zkusil zápasit s těmi nejlepšími (23. místo). To byl pro mě ten nejlepší pocit. Poté jsem měl jet na MS do Gruzie, ale pro zranění jsem nakonec nejel. Letos je pro mě úspěchem mezinárodní turnaj Black Diamond Cup v Maďarsku, kde jsem v březnu skončil mezi kvalitními zápasníky třetí. V červenci pojedu na ME do Sarajeva (22/7) a v září pak na MS v Athénách (2/9). Tam jsem se kvalifikoval třetím místem v Maďarsku a také jsem před pár dny vyhrál již zmíněné mistrovství ČR v Chomutově. To zlato má ale váhu menší, protože zde není tak velká konkurence.

>> Čeho bys chtěl v tomto sportu dosáhnout?

Tak určitě je to olympiáda. Pro ČR je v posledních letech s ohledem na konkurenci těžké se tam dostat, ale trénuji oproti ostatním opravdu hodně, takže určitě nějaká šance je. Stačí „jen“ vyhrát na MS nebo být do třetího místa na některém ze tří světových kvalifikačních turnajů.

>> Řekni mi ještě něco o těch váhových kategoriích?

Letos jsem v kategorii 63 kg a musí tedy zápasit jen v této třídě. Moje klasická váha je 70 kg, se kterou i trénuji, a před všemi zápasy pak musím shazovat na požadovanou váhu. Takto to dělají vlastně všichni. Platí, že nižší váhy mají kratší souboje a jde tam více o hbitost a rychlost. S rostoucí vahou i věkem jde pak více o sílu. V lehčích kategoriích, v jaké jsem i já, díky tomu dochází více úrazům. Raději bych tedy byl v budoucnu těžší váha, zápasil pomaleji a tím i bezpečněji.

>> Máš i další koníčky, provozuješ i jiné sporty?

Nemám. Nejde mít jiné koníčky (s úsměvem). Snažím se chodit běhat, někdy hraji fotbal, anebo na tréninku hrajeme rugbybasket . Lyžování a jiné rizikové sporty nám trenér zakázal. Sport mě nicméně zajímá všeobecně, v televizi sleduji třeba rugby, hokej a biatlon. Rád bych si vyzkoušel třeba i grappling (bojový sport bez úderů podobný Jiu-Jitsu). Nicméně kvůli časovému vytížení teď nemám pořádně na nic čas, tedy ani na jiné sporty.

>> Víš, co bys jednou v životě chtěl dělat?

Zápasit (okamžitá odpověď). A pak se tomu i dál věnovat na sto procent. Nic jiného nechci.

>> Co tě čeká ve tvém sportu v nejbližší době?

Grand Prix ČR (22/4), což je největší mezinárodní turnaj v ČR a pak Bukurešť, což bude největší turnaj před ME. Teď navíc proběhne mistrovství ČR juniorů (Denis je kategorie kadet), kterého se také mohu účastnit, ale nechci riskovat zranění a tak jej vynechám. A rovněž nechci znovu shazovat váhu, protože i to negativně ovlivňuje moji dlouhodobou přípravu. Jak dopadnu za týden na Grand Prix ČR v Chomutově nevím, trenér pozval zápasníky z 30 států světa, bude tam tedy velká konkurence. Rovněž ta Bukurešť je kvalitou výše, než má bronzová Budapešť. Oboje bude dobrá zkušenost i příprava na ME a podzimní MS.

>>Jaké umístění bys chtěl v těchto soutěžích dosáhnout?

Tak já se vždy chci rvát o zlato, není nic jiného v těch soutěžích (s úsměvem). Hodně ovlivňuje i turnajový los a také osobní forma při shození váhy, jak se poté cítím. Když vím, že musím shodit třeba 7 kilo a nemohu se zároveň pořádně najíst a doplnit energii, protože mě další týden čeká další turnaj, tak to má také vliv. Uvidíme, jak to vše dopadne. Dělám pro to vše, abych uspěl.

>>Děkuji ti za rozhovor a přeji ti hodně úspěchů nejen ve sportu, kterému podřizuješ vlastně vše, ale i ve studiu a osobním životě!
Autor: PaJa, Schola Humanitas