>>> FOTKY RAJČE ZDE

1. DEN: zdravíme z Ročova! Dnes začala naše brigáda! 25 dobrovolníků plenilo a zavádělo (neplánovaně) pole kdesi u Loun, kde je již citelně zeleno (bohužel). Pracovní morálka je výborná, přestože práce je náročná, záda spálená, ruce podrápané, cesta (traktorem) strastiplná a návrat z pole až po 20 hodině! Upřímně chválíme!!!

2.DEN – Dnes jsme navštívili opět jinou chmelnici, tentokráte nedaleko Rané. Slunce opět spalovalo naše krásná červená těla, okno s babkami střídalo okno vedlejší, až kamsi za nekonečno. Včerejší výkony se podařilo překonat, ačkoliv prvotní nadšení už dávno zůstalo v prachu včerejších poli. Po práci a jízdě autobusem zpět obdivujeme kulinářské umění zdejší kuchyně a poté objevujeme kulturní vymoženosti Ročova. Vrcholem noci je poté večerka slovenského početného studentstva, které má večerku nezvykle kolem třetí hodiny noční, kterou úspěšně dodržuje. Překvapením noci byla 15 minutová aktivita místních sirén ve 02.00, díky níž vaší noc nenaruší ani tvrdší spánek a lze tak nerušeně užívat noční život. Budíček v 5.30 už pro nás žádnou výzvou nebyl, i tak jsme už v jídelně nenašli prázdné stoly. Zato jsme včas obsadili sedadla karosy a dopřáli tak konkurenční škole dlouhou ranní jízdu stojmo. Ne, netušíme, kam pojedeme zítra, což má ale své kouzlo, dnešní panorama Rané a Oblíku připomnělo prvákům jejich nedávnou návštěvu. Navíc hned vedle chmelnice se pro ty, co měli „potřebu“, nacházelo romantické zákoutí řeky Ohře. Což třeťákům nutné připomnělo jejich blížící se červnový vodák. Je deset hodin. Přemýšlíme se, co jaká rozptýlení přinese noc. A těšíme se, jaké brázdy a u jaké vesnice uvidíme zase zítra. PROSÍM, ať nejsou hlavně moc zarostlé!!!

3.DEN – a zároveň poslední. Naše krátké chmelové dobrodružství se nám často zdálo nekonečné a nyní je už minulostí. Všichni jsme v pořádku doma! Z onoho světa, kde se vám boří nohy v suché půdě. Místo, kde úplně všude vidíte drátky – drátky – drátky. Ruce máte podrápané, většinu těla spálenou. Máte směšně červený nos (tváře, ramena, krk, paže, uši) a snažíte se to poté zachránit vrstvou jakéhokoliv krému. Ignorujete na svůj vzhled. Nevadí vám v nádobě na pití moucha ani trocha hlíny, dobře víte, že ta je vlastně úplně všude. Ve vlasech, očích, rukavicích. Večer hromádku vysypete z ponožek a bot. Natřikrát chodíte po špinavých nohou do koupelny, kde vůbec neubývá lidí. Voda ve sprše je studená, anebo horká, nastavit tu požadovanou je menší kouzlo. Čas spánku neplánovaně trávíte aktivní výukou slovenštiny, která vám opravdu nedá spát. Noci jsou krátké, odér zatuchlých bot je všudypřítomný. I v noci se děsíte, že dostanete opět sloupek (a dostanete!). Právem nedůvěřujete frázi „Takhle řada bude už poslední!“ Jo a nesnášíte tu paní, co vám kritizuje vaši „dokonalou“ motanici na drátcích. Někdo napíchal drátky schválně mimo rostliny. A jak mocně je do té země dal! Zato váš drátek ani potřetí v té zemi nedrží? Máte rádi ten zvuk traktoru v dálce, protože veze jídlo! Které možná vůbec nejíte, ale hlavně bude pauza! Nesnášíte z dálky se blížící postavu „dozorce“, protože vůbec nesdílí vaši touhu si nerušeně odpočinout, nebo být půl hodiny kdesi na záchodě. A proč vlastně všude kolem vás jsou na nadlidé, co tu práci dělají mnohem rychleji, než vy? Každou minutu co tam jste, se těšíte domů. Pak jste konečně doma. A možná vám v hlavě proběhne myšlenka, že právě to, že jste tohle vše zažili se svými kamarády, vám právě teď trochu chybí. A že to celé bylo vlastně fajn

Na fotkách uvidíte vše, co jste chtěli!  Veselé (donucené) výrazy brigádníků, představu co to zavádění chmele asi tak je (je to věda!), krásné nebe bez mráčků, krásu stravování na poli, přehled všeho co se tam jedlo, na čem se tam (ne)spalo a také kýčovité záběry východu slunce  Video bude následovat. No a mně už zbývá jen všem poděkovat za odvedenou práci (ZD s námi bylo spokojeno), slušné chování nejen na ubytovně (byli jsme jistě nejhodnější) a samozřejmě se s některými rádi uvidíme opět za rok

http://humanitas.rajce.idnes.cz/chmel2017/