ROZHOVOR S ŽÁKYNÍ – KÁJA GÁLOVÁ (16), bydlí u Mostu a závodí za Jezdecký klub Quella v Bečově. Rovněž rád prozradím, že Kája nyní měla v prvním ročníku v pololetí i na konci roku samé jedničky 

>> Takže Kájo, jak dlouho se jezdectví věnuješ a jak ses k němu dostala?

Jezdectví se věnuji již od svých 7 let. Dostala jsem se k němu tak nějak sama. Jednou k nám domů přišla známá s nabídkou, zda se nechceme podívat do místní stáje a třeba se i na koni svést. Tehdy jsem řekla, že se jich bojím. Uběhlo však pár týdnů, změnila jsem názor, a šla se na ně podívat dokonce sama. A od té doby jsem s nimi každý den. Je to láska na celý život.

>> Jaké disciplíny provozuješ, v čem se liší, co tě baví nejvíc?

Aktivně se věnuji parkuru a drezuře. Tyto dvě disciplíny se liší úplně ve všem. V parkurech jde o rychlost a čistě přeskákané všechny překážky, v drezuře jde o pečlivé provedení všech předem předepsaných cviků. Na parkurech mě baví adrenalin a rychlost, v drezuře naopak krása a elegance s jakou musím jezdit.

>> Kde trénuješ a jak často?

Teď o prázdninách každý den, během školního roku o něco méně. Je to dle rozvrhu od mého domácího jezdeckém klubu.

>> Jistě máš i svého koně, řekneš nám něco o něm?

Ano, mám tři vlastní poníky. Nejprve jsem sice začala jezdit na velkém koni, ale trenérka naznala, že sice mám obrovský talent, ale krátké nohy. Rodiče mi tak koupili poníka Zora (Helíšek), kterého mám už 8 let a je vlastně o rok starší, než já. Druhý pony Gabriel (Gaboušek) má 14 let, jsme spolu 4 roky a věnuji se s ním drezuře. Třetího poníka Chocka (Chockýno) jsme pořídili v roce 2014 s myšlenou, že s ním budu jezdit nejvyšší parkury pro pony v rámci ČR. Již dříve se totiž zúčastnil ME ve Francii a Itálii.

>> Jak často se účastníš závodů nebo turnajů?

Sezona nám začíná vždy v březnu a pro mě je zakončena republikovým mistrovstvím (to se koná ke konci srpna – pozn. autor). Závodím většinou každý víkend, je třeba splnit kvalifikaci na mistrovství ČR. V souladu s tím je nutno dbát o fyzičku poníků.

>> Jaký je tvůj největší úspěch, čeho si nejvíce vážíš?

Vážím si na sto procent každého úspěchu, většiny jsem navíc dosáhla sama bez trenéra, za pomoci svých rodičů. Konkrétně bych ale jmenovala s Helíškem MČR v roce 2013, kdy jsme vyhráli tzv. Šampionát nadějí (drezura + parkur). Bylo to tehdy pro všechny obrovské překvapení. S Gabouškem jsem uspěli v drezuře jako mistři severočeské oblasti v letech 2015 a 2016, dále šampion ČR 2016 (jezdci na pony 13-16 let) a 9. místo MČR 2016. No a s Chockýnem to bylo 9. místo na MČR v roce 2015. Upřímně mám ale upřímnou radost z každého dobře odjetého parkuru.

>> Kájo, čeho bys chtěla v budoucnu dosáhnout?

Mým snem je dostat se na jezdecké hry světové úrovně nebo třeba i na olympiádu (úsměv). Vím, je to velmi obtížné, ale je to můj sen. Tak věřím, že se mi to jednou podaří. Více reálným cílem je letos uspět na mistrovství ČR.

>> Máš i další koníčky, provozuješ i jiné sporty?

Moc volného času mi nezbývá, takže jiné koníčky nemám. Ráda ovšem čtu, poslouchám hudbu a jezdím na kole.

>> Co bys chtěla jednou v životě dělat?

Chtěla bych se věnovat fyzioterapii koní, případě odcestovat do ciziny a pracovat jako ošetřovatelka v nějaké stáji světové úrovně (úsměv).

>> Co tě čeká v jezdectví v nejbližší době?

Teď v červenci oblastní mistrovství severních Čech, kde budu obhajovat titul. Dále pak v parkurech dokončit kvalifikaci na letošní MČR, koncem srpna drezurní šampionát ČR (obhajoba titulu) a hlavně pak v polovině srpna samotné Mistrovství ČR 2017.

>> Kájo, děkuji ti za rozhovor a přeji ti prožité prázdniny po boku svých koníků. Ať se vám v soutěžích podaří uspět a hlavně v pořádku dokončíte sezónu.

Autor: PaJa, Schola Humanitas