FOTKY NAJDETE ZDE

Za sychravého počasí jsme navštívili koncem března naše hlavní město, kde jsme zamířili do útrob té novější (federální) budovy Národního muzea. Zde byla výstava, která se věnovala působení Keltů na našem území (kdo netuší, asi 800 let před n. l.) Dozvěděli jsme se o nich snad úplně vše: jak vypadají, kde bydleli, co jedli, odívání, věci běžné spotřeby, kam jezdili na dovolenou, jaké měli peníze, jak zamykali své domy. Díky vykopávkám zde byla vystavena řada reálných předmětů, ty nedochovalé byly pro názornost vyvedeny v kopiích. Expozice byla nápaditá, což je lépe zřejmé z fotografií. Rázná paní, co nás prováděla, nám nedovolila nedávat pozor (natož chodit v protisměru), naopak jsme měli ve skupinách i pracovní listy a na závěr poznávali keltské předměty, které jsme předtím viděli v expozici (pokud jsme tedy dávali pozor). Trojdílnou sadu na čištění uší pozná přeci každý, ale taková zápona už byla obtížnější. Hodina a půl nakonec utekla vcelku rychle, a tak nás čekala druhá výstava, tentokráte v nově opravené staré budově. Tato se věnovala společným dějinám Čechů a Slováků, tedy od vzniku Československa v roce 1918 až do jeho rozdělení (hádejte kdy). Řeknete si nuda, ale ono to nakonec bylo díky velkému množství exponátu (1200) a jejich rozmanitosti ještě lepší, než ti Keltové. Měli jsme možnost vidět předměty z každodenního života občanů všech dekád, zasednout i do školních lavic ze 40 let, zatelefonovat si retro telefonem (ano, to sluchátko s drátem co nefotí). Jedinečnými exponáty však byly např. originály Pittsburské dohody, Mnichovské dohody či Deklarace Hácha-Hitler nebo třeba i ručně psané poznámky prezidenta Masaryka Deklarace nezávislosti z října 1918. Řadu návštěvníků zaujalo třeba i sako Jana Kubiše, zlatá růže od papeže, posmrtná maska Jana Palacha, vesta Václava Havla a další artefakty československé doby. Bylo toho honě. Opravdu vydařená sbírka, která stojí na návštěvu. Zde jsme rovněž opět obdrželi pracovní listy a další ochotnou průvodkyni, která vše srozumitelně (a hlasitě) popisovala. Výlet do Prahy zakončil rozchod, který využil každý dle svých představ (takže skoro všichni jídlo). A pak už jen autobusem si užít společně cestu zpět do školy. Příště nás čeká Meziboří, ve kterém na rozdíl od Prahy ještě každý nebyl. Ano, těšíme se! (fotek 1B je více, za což může prostý fakt, že jsme byli rozděleni a na výstavách se tak prostřídali).