Finále vodíkových aut! (3 videa)
Letošní závod Horizon Grand Prix ČR skončil, pro nás to byl ročník druhý (bylo jich pět). Smyslem závodu je popularizovat využití vodíku jako alternativy a budoucnosti k současným palivům. Týmy středních škol obdrží od sponzora (v našem případě opět Nadace Unipetrol) základní model auta a sadu s vodíkovým palivovým článkem. Sestaví a poté testováním optimalizují a vylepšují své auto, aby ve finále vydrželo šestihodinový závod s omezenými zdroji, ke kterým patří právě vodíkové náplně. Vítězí tým, který během této doby ujede nejvyšší počet kol, což mu zajistí postupu do finále světového (celosvětově se účastní cca 230 týmů). Je třeba tedy věnovat peníze a samozřejmě spoustu času, aby vzniklo nejlepší auto. Jsme trochu atypický účastník mezi těmi školami plných techniků a automechaniků, je to pro nás však zajímavá a jiná zkušenost. Nemáme všechny ty frézy, 3D tiskárny, měřící stroje a nekonečné sady nářadí. Usmál jsem se, když si od nás chtěl komisař na závodě půjčit kleště, protože vlastně žádné nemáme 
Závod není jen o umění rychle zajet kola, je mnohem více o strategii a přípravě úsporného auta. Kdo jede naplno, nemůže vydržet celý závod. A pak je nutno mít mnoho zkušeností a také určité štěstí, aby se nestala nějaká fatální nehoda. Je to jak ve skutečné dopravě či závodech, můžete mít perfektní auto i strategii a vše zničí chvilková nepozornost jiného řidiče, který vás nabourá. Loni jsme si předsevzali za cíl vydržet celých 6 hodin, což se nám nakonec povedlo, ujeli jsme 446 kol a skončili na 8 místě ze 13 účastníků (celkově ze dvou závodních dnů 16. místo ze 24 týmů; pro srovnání nejlepší tým Škody měl 973 kol). Letošní závod, tentokráte v Ostravě, se opět jel kvůli velkému počtu účastníků ve dvou dnech. My si vylosovali středu, kdy mezi 14 týmy bylo rovných pět sponzorovaných Nadací Unipetrol, jejich šestý tým (SŠ Educhem) jel ve čtvrtek. Jména pak dostaly tématicky podle značek společnosti Unipetrol (Mogul, Verva apod.) A to se dostávám k hlavní naší letošní výzvě – být z těchto šesti týmů ten nejlepší. Závod byl jako obvykle velice dlouhý, velká pochvala Richardovi, který odjel většinu z těch šesti hodin. Technické problémy se nám letos vyhnuly, za což jsme byli rádi. Zlomené kolo hned na začátku závodu je pro nás drobnost, svlékající se gumy už tradice. Od loňska jsme udělali pokrok, investovali více do auta a to se rozhodně vyplatilo. Setové baterie jsme nahradili lepšími, se kterými bylo závod snazší dojet. Nicméně i tak jsme museli energií šetřit, tak jako většina týmů, snad vyjma těch na špici, kteří mají auta komplet předělaná, tedy lehčí a vyladěná. Naše auto prošlo technickými kontrolami bez připomínek (snad vyjma stěračů), tým žáků pracoval bezchybně, jediný nervózní jsem byl snad jen já. Novinkou byla právě téměř úplná izolace učitelů od žáků, tedy tito neměli tak snadný přehled o technickém stavu vozu či bateriích jako dříve. Řada učitelů to jistě nesla těžce, často jsou to právě oni, kteří se modelu věnují nejvíce. Určitě to však pomohlo k větší férovosti soutěže, kde již nebylo jako loni vidět učitele spravující při závodě za žáky auta. Start proběhl v deset hodin, vyjíždí 14 aut, naše z první pozice (jen náhoda při přiřazení čísel). Zpočátku jsme jezdili kolem 4 místa, rychlá jízda se však odrazila na spotřebě energie a museli jsme zvolnit. Dlouho jsme tak jezdili na 7 pozici, plných 50 kol nám chybělo k postupu na další příčku. Tři hodiny před koncem se nám podařilo náskok smazat a postoupit na příčku šestou. Dalších bez mála sto kol na příčku pátou už ale bylo nad naše energetické možnosti (Richard by jel, ale auto ne). Po šesti hodinách jsme tedy v pořádku DOJELI! A skončili na velice hezkém šestém místě ze 14 týmů. Pokud vezmeme pořadí kol za oba dny, jsme s počtem 766 kol celkově desátý tým z 28 škol. V dané konkurenci technických škol je to parádní výsledek a jsme s ním moc spokojeni. Podařila se nám splnit i výzva druhá – být nejlepší z šesti škol, které sponzoruje Nadace Unipetrol (např. gymnázium Litvínov – 13. místo a Educhem Meziboří – 24. místo). Na bedně jsme tedy nestáli, pro nás to výhra nicméně byla. Spokojeně jsme ve středu večer opouštěli Ostravu a po šesti hodinách opravdové (a již nudné) jízdy skrze silnice a dálnice v pořádku před půlnocí dojeli ke škole. Mimochodem, náš model auta ujel celkově během závodu něco mezi 80-85 kilometry, stihli jsme udělat i čtyři rozhovory! To je celkem dobré, ne? 
Závěrečné poděkování směřuje k žákům 3.B – Richardu Kopáčkovi, Josefu Kalvodovi, Tereze Benešové, Kristině Havlíčkové a prvákovi Kubovi Kornalíkovi. Samozřejmě i Nadaci Unipetrol, která tuto aktivitu pro školy zajišťuje a která byla pro letošní ročník i názvem našeho týmu – Nadace Unipetrol Racing Team (vybrali si dobře!
