2. DEN: na rozdíl od třeťáků na vodáku na nás noční bouřka měla minimální vliv. Řada žáků usnula dříve než nás okrajově minula, ráno po ní zbyla vlastně jen mokrá tráva. Slunce opět vyšlo a rtuť (či líh) teploměru vesele směřoval k číslici 30. Budíček v sedm hodin, menší fronta u záchodů (těch je ale v budově přiměřeně), setkání dole v jídelně. Je to vlastně největší setnice v této chaloupce, s malými dvojitými dřevěnými okénky, které dodávají milou horskou atmosféru. Snídaně je ve formě střízlivějšího švédského stolu, na nějaké fotce se jistě objeví. Každý si tak nandá co mu vyhovuje, většina nereptá a je spokojena. Po osmé hodině se setkáváme před chatou s naším průvodcem z CHKO Lužické hory, který nás o něco později vede skrze lesy. Jak je tradicí, každou chvíli se zastavuje a něco zajímavého nám ukazuje a dělí se o své zkušenosti. Nechybí ani dotazy na žáky, byli jsme s ním opravdu spokojeni, vše bylo v rovině praktické, nešlo tak o prosté rozeznávání kytiček vůkol. Naše cesta vedla na místní chloubu, kopec Jedlovou. Naštěstí se svými cca 774 metry není takovou výzvou, jako kopce v jiných horách. Zpestřením tak byla volitelná příkrá kamenitá cesta pod lyžařským vlekem, která nás spolehlivě rozdýchala. Nahoře pak již pohodové posezení před rozhlednou, nejlépe s vychlazenou kofolou. Kdo měl zájem, což byla většina, mohl ještě vystoupat na onu pěknou rozhlednu a pokochat se okolím. Byla vidět i zřícenina hradu Tolštějn, který je nedaleko, a který byl naším dalším nedalekým cílem. Cesta k němu byla v pravdě pohodová a betonová. Zároveň ve stínu stromů s řadou pěkných výhledů do této horské krajiny. Užívali jsme si to. Stejně tak hrad Tolštejn je troska rozsáhlá a tedy atraktivní. I zde je zajištěno místním restaurantem občerstvení a další kofola či výběr zmrzlin. A stejně tak další výhledové plošiny a houfy turistů rozmanitého věku. Náš okruh vedl nadále opět přes místní vesnici (exměsto) Jiřetín, kde jsme se opět rozutekli v krátkém rozchodu do místního marketu a dokoupili vše potřebné, včetně vuřtů k opékání. Pravda, opět to nebylo nezbytné, jídla je tu dostatek, včetně svačin, hlady by musel trpět jen gastronomicky velice náročný žák. Upřímně, nestačíme to kolikrát ani vše sníst. Odpolední siesta nás dovedla k plánovanému sportovnímu odpoledni, což však byla spíše sada soutěžních aktivit. Stavění lidské pyramidy, soutěže s míčem, přetahování s lanem, hra na ponorky a nejvtipnější části bylo jistě pojídání jogurtů naslepo ve dvojicích. V nesestříhaném videu pak uvidíte vše lépe. Po večeři pak žáci opět trávili čas porůznu, někteří spokojeně u ohně, který si připravili, jiní opět hrou v badminton, řada si oblíbila sezení kolem rybníčku, minimum žáků pak je na pokojích. Měli jsme pěkný den v přírodě, čas v ní využíváme opravdu naplno. Kolem jedenácté už na chatě ovládne tma a relativní klid. Pomalu uhasínají ve tmě i světla mobilních telefonů a hodiny odpočítávají čas do rána. (A to už nastalo a já píši tento text. Den začíná. Užijte si jej i vy, ať jste kdekoliv!