Tilia vs. Vilda!
TILIA vs VILDA – dvě chaty na pomezí NP České Švýcarsko. S jednou máme zkušenosti asi patnáct let a vystřídalo se na ní tak v rámci týdenní praxe většina žáků naší školy, druhá si odbyla premiéru tento týden se současnými prváky. Od sebe jsou vzdáleny asi 8 km. Hlavním důvodem změny byla přeci jen změna standardů na ubytování v dnešní době. Přeci jen v posledních letech přibývalo překvapených žáků ohledně „komfortu“ ubytování na původní chatě. Doba se mění, nejde jim to nijak vyčítat. Co stačilo kdysi už postačovat nemusí. V Českém Švýcarsku jsem byl po osmé, dovolím si tedy své porovnání těchto dvou míst.
Chata Tilia sice během let zpřístupnila kuchyň v přízemí (dříve se tam nesmělo a vařilo se tak improvizovaně v patře), rovněž se časem instalovalo topení, předělala se z části koupelna ve sklepě. Nicméně cesta do ní je z druhého patra je nadále zdlouhavá a v noci lehce strašidelná. Spaní se nezměnilo, dvě místnosti v podkroví, kam se musejí vejít dohromady obě třídy. Žádné povlečení, vysloužilé matrace, téměř žádné zásuvky, soukromí ve sprchách nulové, celkově soukromí žádné. Jídlo si vaří každý sám, suroviny ideálně si vzít s sebou. Okolí chaty bylo v posledních letech spíše neudržované, ačkoliv polehávání v přístřešku u hřiště bylo stále příjemné.
Oproti tomu Vilda nabízí ve druhém podlaží několik malých pokojů po čtyřech (každý s umyvadlem) a v podkroví dva větší po deseti s balkonem (zde spali hoši, kterých je v každé třídě méně než deset). Každé podlaží má své 2 záchody a 2 sprchy. Mírné fronty se večer tvořily, ale jistě vhodnější řešení než chodit až do sklepa. Povlečení si vezmete při příjezdu dole pod schody, kam ho po pobytu zase navrátíte. A velký posun je také, jak bylo zřejmé z fotek, v jídle. V pěkné jídelně je již plná penze včetně svačiny a je ho více než dost. Polévky byly spíše práškové, zato snídaně příjemně volitelné a zaměstnanci velice ochotní. Ti tam přijeli vždy jen kvůli jídlu, chatu jsme tak měli k dispozici zcela pro sebe, a to bylo skvělé. Společenských místností několik, velká lednice, stůl na stolní tenis, fotbálek, dostatek gaučů, barevná světla na diskotéku. A okolí chaty? Parádní. Posečený prostor pro hraní her před chatou, hřiště za chatou, posezení u ohniště včetně nábytku, další posezení z boku chaty a roztomilý rybníček plný rybek, který si všichni rychle oblíbili.
V obou případech je náměstí, a tedy obchody vzdáleny 1,7 km. A stejně tak vede cesta z kopce a poté do kopce. Krásná Lípa je tedy nepoměrně větší, market v Jiřetíně je ale zásobený dobře. Výhodou Tilie je blízkost NP, do Kyjovského údolí se dojde za 40 minut a procházka ve skalách je velice příjemná a atraktivní. U Vildy (která je v CHKO Lužické hory) je naopak v dosahu vrchol Jedlová (lze srovnat s cestou na Vlčí horu u Tilie), zřícenina Tolštejn, štola a zajímavý je každopádně i nedaleký větrný mlýn s NS. Do programu se snadno vejde i cesta na Křižovou horu, přes kterou vede mj. i cesta na náměstí (je ale o něco delší, proto jsme šli jinudy). Dalo by se říct, že je nyní v dosahu více rozmanitějších cílů, které postačí pro týdenní program, který se navíc časem jistě vypiluje. A málem bych zapomněl na krávy, ty jsou rovněž blízko na obou lokalitách.
Závěr tohoto mého srovnání: pokud dám stranou nostalgii a oželím Kyjovské údolí (ve smyslu, že cestu kolem skal si užijí žáci u Pravčické brány), je nové místo po všech stránkách příhodnější. Zvýšila se přiměřeně i cena, žáci nově platili 1400 Kč. Za lepší ubytování, stravu, vstupy a dopravu autobusem je to slušná cena. A žáci? Ti byli také dle svých slov spokojeni a klidně by zůstali na chatě i o něco déle či jeli příští rok znovu. A to je hezké slyšet.
