Dnešní rozhovor bude nezvykle se dvěma bývalými žáky naší školy současně: Lenkou Svobodovu a Jakubem Vágnerem. Školu ukončili v roce 2014, pojďme se podívat, jak nyní žijí. Necestují po světě, nedělají vrcholový sport, nestudovali prestižní vysoké školy. Zkrátka obyčejní lidé jako vy. Svoji společnou cestu životem začali už na naší škole, pak spolu chodili do zaměstnání, aktuálně spolu v Mostě odvážně podnikají. Mají firmu Vagi Wrap Design, která se věnuje tuningu, polepům aut, tónování skel, detailingu, ručnímu mytí, čištění interiérů, ochraně karoserií apod. K tomu mají i kamenný obchod s autokosmetikou a rozjeli pro stejné zboží i e-shop, zároveň na sociálních sítí vše propagují. Lenka i díky pružné pracovní době má čas na své koně, o které se ráda stará, a na kterých jezdí vytrvalostní závody. Jsou pět let po škole, zašel jsem se podívat přímo k nim do zázemí firmy, která právě probíhá rekonstrukcí. Nakonec z toho byly čtyři příjemné hodiny, kdy jsme jednak vzpomínali na školu, ale bavili jsme se i o budoucnosti.

>>> Začneme klasickou otázkou, kterou dávám každému. Co se vám ve škole líbilo nejvíce.

>Kuba: Asi to cestování. Je to až divné, známky jsem měl tragické, ale byl jsem v Norskou, Dánsku, Německu, Španělsku. Tam jsem byl dva týdny v podmořském světě. Měl jsem na starosti všechna akvária. Viděli, že to znám, měl jsem proto klid, užil jsem si to. A ještě jsem byl v prváku hned druhý týden v Maďarsku!
>Lenka: On se fakt procpal všude (smích)! Já jsem byla v Německu, Norsku, Dánsku a měsíc v Berlíně. Tam to bylo fajn, dělala jsem tam u koní, což jsem chtěla, když jsem nemohla být s těmi svými. Mám z toho hezké zážitky. Celkově nás tam bylo sedm a večer jsme pak šli vždy někam za „kulturou“.
>Kuba: Dál se mi líbilo, že se na té škole pořád něco dělo. Myslím tím ty akce, soutěže a tak. Kdo chtěl, tak se měl pořád do čeho zapojit. A taky mě vyhovovalo, že jsme měli malou třídu. My byli tehdy poslední lyceum (obor Přírodovědné lyceum; pozn. autor). Ve třídě nás bylo asi dvanáct – třináct, nakonec jsme tam byli vlastně jen dva kluci. Mohli jsme se tak všichni lépe znát.

>>> A vzpomínka na sportovní kurzy?

>Kuba: Cyklisťák, tak ten mě fakt bavil. Ten rok jsem měl hodně naježděno. To jsem tam i s panem Horkým jezdil navíc. A taky vodák byl bomba.
>Lenka: Úplně nejhorší kurz byl právě cyklisťák (smích). Ten jsem nesnášela. Naopak vodák a lyžák byl fajn, já jsem si to užila, do té doby jsem nikdy nestála na lyžích.

>>> Proč jste tehdy nastoupili na Scholu Humanitas?

>Kuba: Měl jsem rád zvířata. Byla to tehdy jediná škola, kam jsem si dal přihlášku. Řekl mi o ní její bývalý matikář, chodil jsem k němu na doučování.
>Lenka: Já podobně, mám ráda koně, kvůli té přírodě. Takže proto jsem si tu školu vybrala.

>>> Co se vám na škole naopak tehdy nelíbilo?

Lenka: Tehdy asi úplně všechno (oba smích).
Kuba: Komplikace s obědy. Pořád jsem si je zapomínal objednat nebo změnit, nebo jsem neměl čip. To bylo ještě v době, kdy mobilní aplikace nebyla. Nebo byla možná až ve čtvrťáku.
Lenka: Taky jak jsme měli pár minut na oběd a po něm dvě hodiny tělocviku. Vlastně to jsou drobnosti.
Kuba: Zpětně bych pak kritizoval spíše hlavně naše chování, to nebylo tehdy úplně vzorové. To člověk ale vidí až s odstupem, když je starší (Lenka přitaká).

>>> Co ekologie a životní prostředí, hodilo se vám to v životě k něčemu?

>Kuba: Zajímá mě, zda výrobky, co prodáváme jsou nezávadné pro životní prostředí. Když si někdo třeba na zahradě umyje auto, tak jestli mu pak zežloutne trávník. Jestli je i neškodný pro člověka nebo vodu na zahradě. Já vlastně i řeším odpadové hospodářství, přeci jen tu děláme s auty. Takže ano, toto ve mně zůstalo a šířím to povědomí i dále mezi naše zákazníky.

>>> Přírodovědné lyceum tehdy dělalo povinně písemnou maturitní práci, pamatujete si na to?

>Kuba: Moje téma jsem si vybral sám (Křížení pavích oček pro výstavní účely), psalo se mi to dobře, když tomu člověk rozumí. To bych doporučil všem, vybrat si vlastní téma. Měl jsem to napsané za víkend. Nakonec jsem dostal dvojku.
>Lenka: Já tehdy chtěla psát o koních, ale nemohla jsem. Musela jsem psát něco co mě nebavilo (Ornitologie – sledování ptactva na Lenešickém rybníku) a podle toho pak vypadal celý průběh mé práce.

>>> Jste spolu od střední školy. Jak je to už dlouho?

>Kuba: Jsme spolu skoro osm let. To jsem ani tehdy nepočítal (oba smích). V prváku jsme se dokonce nesnášeli. Nakonec na mě svým způsobem Lenka zbyla (smích).
>Lenka: Kuba byl schopný pochopit, že spoustu času budu věnovat svým koním ve stáji. Každý zkrátka máme i svůj život, svůj čas. Ta tolerance a vzájemný respekt je důležitý a funguje nám to tak. A když už se pohádáme, tak si z toho nakonec uděláme srandu a je to zase dobrý.
>Kuba: Vždycky jsme si vyšli vstříc. Spousta lidí ve vztahu očekává, že se ten druhý přizpůsobí. Ale tak to nefunguje. Musí to být vzájemné.
>Lenka: Nedlouho po škole jsme spolu začali bydlet. Bylo to určitě zásadní rozhodnutí, pak už nebylo cesty zpět.

>>> Nevadí, že jste spolu poměrně často?

>Kuba: Než jsme začali podnikat, tak jsme spolu nějakou dobu i pracovali. Tady pracujeme také spolu. Jde o zvyk, ale všem lidem to vyhovovat nemusí. Umím se navíc soustředit na to, co zrovna dělám a Lenku nevnímat.
>Lenka: No to umí dobře (smích). Je fakt, že hodně lidí, co si nás pamatují ze školy, nevěřilo, že jsme pořád spolu.
>Kuba: Jsem rád, že mám vyřešený vztah. Vidím, jak lidé kolem nás mění vztahy, jsem za tuhle jistotu rád.

>>> A budete tedy spolu i nadále?

>Kuba: Určitě ano.
>Lenka: Určitě. Asi (smích). No, jestli mi dá na výběr koně nebo on, tak volím koně (smích). Ale Kuba tohle chápe a v jezdectví mě podporuje, a to na něm mám ráda.

>>> Co vysoká škola?

>Lenka: Šla jsem na ni hned po škole, ale výběr oboru nebyl to pravé. Nemohu vyloučit, že to ještě zkusím. Vysoká škola by se mi líbila. Měla jsem i myšlenku, že bych šla studovat pedagogiku.
>Kuba: Pro mě to bylo tehdy finančně nemožné, tedy pro moje rodiče. Už během studia jsem chodil na brigády, choval ryby. Bylo mi jasné, že po škole půjdu hned do práce. Pak jsme spolu začali bydlet, to už nějaký příjem potřebujete. Teď, když podnikáme a funguje to, tak k tomu ani školu nepotřebuji.

>>> Nastoupila bys znovu na naši školu?

>Lenka: Já ano. Vzpomínám na ty roky ráda. Užila jsem si ji na 100 %.
>Kuba: No já neměl zrovna moc dobré známky, nebyl jsem nikdy studijní typ. Chtěl jsem ve druháku přestoupit na automechanika, ale nakonec jsem tam zůstal. Ale dnes už vím, že bych automechanika dělat nechtěl, tak se to stalo dobře. A minimálně jsem díky škole poznal Lenku, takže to za to stálo.
>Lenka: Tomuhle nikdo neuvěří, kdo tě zná (smích).
>Kuba: Tak je fakt, že jsme spolu vyhráli král a královna maturitního plesu (smích).

>>> Kde se vidíte za deset let?

>Lenka: Někde na horách v Českém středohoří v domku a s koňmi. Nejlépe třeba i penzion. A ano, asi i nějaká ta rodina.
>Kuba: Rád bych si udělal v tuningu aut trochu jméno a dělal v klidu a pořádně jen pár zakázek za měsíc. Což není nemožné. To pak člověk může dělat i na těch horách, zákazníci si rádi za dobrou firmou zajedou. Nechceme ani teď dělat zakázky na množství, rád bych se soustředil na kvalitu. A samozřejmě dál rozšiřovat náš shop. Jméno už tady v Mostě máme, tak určitě mít širší působiště.

>>> A co vás čeká v blízké době?

>Lenka: Teď nás čekají pracné týdny, bude z našeho e-shopu hodně objednávek, lidé budou na Vánoce kupovat hlavně autokosmetiku. Což je pro nás dobře a k podnikání to patří.
>Kuba: Přes zimu lidé jezdí auty méně, takže mě čekají i nějaké ty polepy aut, tónování skel, aplikace ochrany karoserií a podobně. A prioritou je pro nás určitě dokončit prostory kde podnikáme, aby to tu bylo co nejvíce reprezentativní. Do konce roku bychom to rádi dokončili.

>>> Děkuji za fajn rozhovor, přeji vám úspěchy v podnikání a samozřejmě ve vašem vztahu. A někdy určitě zase na shledanou.

>Lenka a Kuba: Taky děkujeme, ať se škole daří.

>>> Kuba a Lenka patřili spíše mezi obyčejné žáky školy, ani já sám s nimi nikdy moc nemluvil. S odstupem více než pěti let jsem tak byl mile překvapen pozitivní změnou, jakou za ty roky prošli. Skutečný život, všední starosti, navíc ty strasti podnikatelské, z nich udělaly vyspělé osobnosti se zkušenostmi. Škola byla jejich první krok, kde máte vše předem naplánované. To, co následuje, je už na každém z nás. Hezký den všem! 🙂 (Pavel Janíček)