FOTKY NAJDETE ZDE

V sobotu 14. dubna proběhl v Praze v budově stavební fakulty ČVUT závod modelů aut s vodíkovým pohonem. Bylo to poprvé co jsme se jej účastnili, díky sponzorovi Nadaci Unipetrol. Byli jsme jediná netechnická škola, která se závodu účastnila (ještě jedno pražské gymnázium, nicméně jejich auto bylo hodně technické). Jeli se dva finálové závody, jeden v sobotu, další v neděli. Vždy po 12 autech. V sobotu, během našeho závodu, jel i mimo soutěž polský vůz. Jak jsme dopadli? Splnili jsme si cíl, který jsme si předsevzali: DOJELI JSME tento zajímavý šesti hodinový závod. Aby auta vydržela po takovou dobu, má každý tým k dispozici 4 baterie + 20 vodíkových „hydrosticků“. Dojet celý závod není vůbec samozřejmost, ač se to tak může zdát. Dochází k nehodám, kdy mohou být auta nenávratně poškozena, jako se tak stalo při tréninku týmu, který nakonec skončil druhý (zlomený díl si přes noc vytiskl na jejich školní 3D tiskárně). Ve výsledku tak není vše pouze o rychlosti, ale o strategii, aby autům vyšla energie na celých šest hodin. Poslední minuty závodu totiž na trati kroužilo už jen 6 vozů, většina týmů tak konec závodu sledovala už jen s boxů s vybitými bateriemi. Úžasné bylo, že naše auto bylo mezi nimi! Zvládli jsme jet až do konce!!! V závodě nicméně nejde o pořadí projetí cílem, ale o počet ujetých kol. Ve výsledku jsme tak skončili na 8 místě z 12, což ale není vůbec špatný výsledek, jak se dozvíte dále.
Měli jsme o tolik horší řidiče? Vůbec ne! Závod byl pro nás obrovská zkušenost. S vybavením, co jsme měli jsme dosáhli obdivuhodný výkon. Půl hodiny před závodem jsme zjistili, že auto nejede – máme vytržené dva dráty z konektoru. Nevíme proč, záhada. Dvacet minut se snažíme problém pomocí šroubováku opravit. Snad to vydrží. Dostáváme radu od týmu vedle (jede už třetí rok), že nemáme přilepené pneumatiky na disky. Půjčují nám lepidlo a my vše honem lepíme. A prý je světlá výška našeho vozu malá, takže provizorně stahovací elektro páskou během několika minut vše zvyšujeme. Snad to také vydrží. Naštěstí je start odložen o půl hodiny, které nyní potřebujeme…
Pokud jste viděli video, tak při startu naše auto vůbec nevyjelo. Netušili jsme proč. Ztratili jsme řadu kol, než nám došlo že základní dálkový ovladač, který jsme dostali, je rušen frekvencemi čipů počítající kola (tento dostane až před závodem každé auto). Takže vám auto někdy nezabočí (trefíte v plné rychlosti mantinel), jindy naopak zahne, nebo se pravidelně bez důvodu zastaví (běžně na 10-15 vteřin a pak se zase rozjede; když ne, musíte dam dojít a strčit do něj). Všechny týmy, co měli tento ovladač, skončili bezpečně na konci pole, my z nich patrně dojeli nejlépe. Snažili jsme se jet dle plánu rovnoměrně, ale rozumně rychle s ohledem na ostatní. Po 75 minutách se nám však vybila první baterie. Došlo nám, že takto ujedeme pouze pět hodin namísto šesti. Rozhodli jsme se snížit rychlost jízdy a častěji měnit vodík, kterého byl naopak dostatek. Držíme se na skvělém 7 místě z 12. Závod se jede předlouhých 6 hodin, ale čas celkem utíká. Holky dávají rozhovory pro TV Barandov, Déčko, Hyundai a Unipetrol. I já jej dávám. Během závodu nás také čekají dvě namátkové kontroly (zda někdo nepodvádí). Po čtvrté hodně závodu začne naše auto vydávat podivný zvuk a pak přestane jet i úplně. Pravda, ono je po celou dobu výrazně hlasitější než ty ostatní. Následuje nejdelší zastávka v boxu a rozděláváme nakonec celé auto. Bojíme se, že náš lepší motor, který jsme koupili nebyl zase tak dobrý. Trávíme v depu hodně času. Naštěstí se vše podaří opravit. Uklidňuje nás, že nebudeme poslední, první tým vypadl už po hodině (po pár hodinách se do závodu vrátil, ostatní však dohnat již nemůže). Vracíme se asi po 30 minutách zpět na trať. Propadli jsme se o hodně míst, ale bojujeme. Půl hodiny jsme nejeli, což nám paradoxně ušetřilo půl hodinu na bateriích, které se budou hodit. Jedeme opravdu pomalu, úsporně. Richard, který skvěle řídí rychle, musí trpět. Vodíky měníme už po 30 minutých. Máme najeto asi 350 kol, auta na špici mají přes 600. Snažíte se o perfektní pomalou jízdu a divíme se, proč ta cizí auta jezdí výrazně rychleji, proč nešetří. Napětí vrcholí. Zbývají poslední minuty závodu, blikají nám všechny baterie, jsou vybité. Věříme našemu autu a tlačíme ho očima do cíle. Měníme vybitou baterii za skoro vybitou a ždímáme z ní poslední zbytky proudu. Pět vteřin před koncem auto symbolicky dojíždí k naší stoličce a dál už nechce. Zazní klaxon oznamující konec závodu, o pár vteřin později přeci jen zregeneruje zbytky svých sil a dojede ještě těch pár metrů přes startovní čáru. Dojeli jsme závod, vydrželi jsme 6 hodin! S velkými problémy, se základním autem, do kterého jsme koupili motor za 399 Kč, protože původní měl utržený drát (již jsme tak auto dostali). Neměli jsem vysílačky, aby řidič dostával informace z depa, tak jak to měli ostatní. Náš hlavní technik byl zároveň i hlavní řidič. Nevyvažovali jsme si auto, neměli stovky náhradních dílů, kufry plné nářadí, neměřili zbytkový tlak vodíku. Měli jsme odvahu tam přijít jako úplní amatéři s nepoužitelným ovladačem, a i tak dojet a skončit na hezkém 8 místě z dvanácti (v tabulkách je jich 13, ale polský tým jel mimo závod).
Nyní po závodě, si dovolím říci, že se základní stavebnicí NEJDE celý šesti hodinový závod dojet. My to nakonec zvládli kvůli celkovým časům oprav. Pokud chcete tento závod vyhrát, podobně jako vítězné týmy na špici, musíte auto vylepšit. HODNĚ vylepšit. My máme motor za 399 Kč, oni za 2500 Kč. My baterie za 590 Kč/ks, oni kus za sto euro. Mají dálkový ovladač s dotekovým displejem za 4500 Kč, v autě řídící jednotku, co jim ukazuje proud a otáčky motoru za 3000 Kč, gumy za dva tisíce atd. Ujeli jsme poloviční počet kol než vítězné auto, měli jsme ostatně velké štěstí, že jsme vůbec dojeli.
Náš závoďák se postavil autům, která spolykala přes dvacet tisíc korun jen za díly, autům, které jejich školy s technickým zázemím vylepšují už 4 roky. Troufnu si říci, že jsme vlastně vyhráli! Děkuji celému týmu, speciálně Richardovi, skvělá práce. Děkuji i těm, kteří se zapojili do naší aktivity, a nakonec do té Prahy nejeli. Upřímně děkuji Nadaci Unipetrol, že jsme si mohli vyzkoušet něco takového, bylo to něco docela jiného a bylo to napínavé. Jsme rádi, že jsme u toho mohli být. A ano, po závodě jsme už začali plánovat další rok…