Prváci a jejich cesta (video)
PRVÁCI A JEJICH CESTA od pana Tesaře: Dnes se výprava odvážně šílených prváků (včetně mě) vydala ještě více na sever, na konec světa, až za hranice města Meziboří. Pokud jsme si před školou mysleli, že je dnes venku ZIMA (tzn. jako fakt hnusně, pozn. autor), spletli jsme se! Autobus místní mostecko-litvínovské hromadné dopravy s číslem 23 nás opět bezpečně vyvezl o 119 nadmořských metrů výše a vypustil nás ze svých hydraulických dveří. Což neměl dělat❗ Do tváří a zbytku těl se nám vmetl ledový vichr, teplota klesla do bodu, že by to rozhodilo i skupinu otužilých ledních medvědů a z nebe nás bičovalo nekonečné protivné mrholení. Byl to šok, takový je život v Meziboří. Hřálo nás jediné, pohled na Vojtu, který v rozporu s jakoukoliv logikou i mými požadavky přišel v kraťasech a lehké mikině pochybné hřejivosti s velkým úsměvem. V očích jsme měli vítr a kapky štěstí, co se na nás snášelo z mordoru nad Mezibořím. Než jsme vznesli jakoukoliv námitku, dala se skupina trosečníků do pochodu k počátku naučné stezky pana Tesaře. Nad hlavami nám mávaly listy, větve a vlastně celé stromy. V blesku jsme na hlavě měli kapuce, coby chabá náhrada tepla našich domovů či autobusu 23. Obdiv Míše, která preferovala raději dobře vypadat a pokrývku hlavy tak ignorovala. Na počátku cesty nám bylo řečeno, že nás čeká část z 12 km okružní stezky. Ta obsahuje celkem 17 naučných zastavení, nás však čekají jen 4. Hurá! U šesté tabule někteří více matematicky nadaní začali pochybovat, zda je tato (des)informace věrohodná. Věřte tomu, že tohle nebylo úplně ideální počasí na výlet. Několik slabších kusů začalo po dvou hodinách reptat, zda už „tam budeme“. Po letmém pohledu na navigaci mi došlo, že opak je hrozivou pravdou. Směřovali jsme totiž stále více na sever, tedy více od školy, pouhá třetina cesty za námi. Profesionálně jsem však tuto informaci zatajil, aby uprostřed těchto nekonečných lesů nevznikla vzpoura. Čekala nás totiž ještě spousta tabulí, nekonečně kilometrů a spousta trestuhodného nečasu. Ještě že jsme měli toho Vojtu v kraťasech. Chválím ty, co si vzali zimní bundu, která se na pocitovou teplotu 7° Celsiových vhodně nabízela. Po celou dobu si žáci navíc promrzlými tlapkami dělali poznámky, co jim vichr jen dovolil a papíry neodnesl. Z této výpravy budou psát totiž vědomostní test. Na bezpočtu zastavení jsme se dozvěděli úplně vše o Krušných horách, Bílém potoku, ekoturistice, kytkách, liškách, broucích, stromech, ochraně všeho možného i nemožného. Netušíme kolik jsme potkali celkem těch tabulí, možná všechny, možná i více. Ušli jsme sice skromných deset kilometrů, avšak za podmínek, že by zde nestartoval ani Spartan Race Ultimate. Změnilo to naše život. Navždy. Už nejsme jako dříve. Došli jsme až na severní hranici, kde někteří viděli v dálce v oparu lišku, jiní bílého chodce, na mě zaútočila nečekaně statná větvička, Vašek si pořídí kalhoty a rozmočené poznámky usušíme. Byl to další skvělý den. Šel bych kdykoliv znovu. A nebyl bych sám. Do míst, kde není mobilní internet a vlastně ani GSM signál. Tohle je totiž skutečná divočina od pana Tesaře : ) Za všechny přeživší, všechny zdraví eskymáci z 1.B (sousední třída se účastnila jiné expedice, ostatky jsme nenašli, možná šli jinou cestou; proto omluvte, že ve foto albu jejich hrdinně omrzlé tváře nejsou).
