Třeťáci v pohodovém počtu obsadili autobus přistavěný před školou a vyrazili jižním směrem. Kousek za Plzní nás čekala první zastávka, v malém městě Spálené Poříčí. Nic spáleného tam však nenajdete, snad vyjma několika žáků, kteří podcenili vytoužené letní počasí. Naopak u zdejší řeky zcela bezpečně najdete kořenovou čističku, což je věc stále vcelku vzácná, avšak zcela funkční, jak jsme i na místě viděli. Pod odborným výkladem zdejšího odborníka jsme se o ní dozvěděli vše. Včetně toho, že ji aktuálně zčásti přestavují, aby dokázala zadržet ještě více znečištění. Za rok jí tak druháci uvidí v plném provozu. Další nedalekou zastávkou byla stanice ohrožených zvířat, což je takové zařízení, kam odnesete zraněné, osamocené či zmatené zvířátko a oni se o něj postarají. (Zde musím napsat, že ne každé mládě někde na louce je opuštěné, drtivá většina není!) Pravda, některé zachránit nedokáží, protože krmit mladou veverku spadlou ze stromu není úplně snadné. Stejně tak různé popáleniny dravce od el. drátů může být fatální. Ani placatá liška, kterou jsme potkali dnes na silnici už na druhou stranu nedoběhne, seč by se záchranáři starali sebelépe. Skvělé každopádně je, že polovinu pacientů se podaří navrátit zpět přírodě, kde mohou opět přebíhat přes silnice. Zvířátek je tu tedy bezpočet a rádi jsme si jej prohlédli a politovali. Třetí zastávkou byla jaderná elektrárna Temelín. Vhodně časové zařazení den před vysíláním posledního dílu seriálu Černobyl u některých zvýšila atraktivitu této naší návštěvy. Nenavštívili jsme však samotné útroby energetického komplexu, neprocházeli ani reaktorem, veškerá expozice probíhá v informačním centru před branami. Expozice je však atraktivní a z velké části interaktivní a nutno uznat, že jsme si ji užili. Viděli jsme i dva krátké filmy, pojednávající o výrobě energie z jádra. Navíc tam nebylo takové vedro jako venku, záchody mají pěkné a dají vám i nepočetně propagačních materiálů. A ochotně nám vše ukázali, ačkoliv jsme tam z důvodu objížděk přijeli v zavírací hodinu. Děkujeme. Poslední kilometry už vedly do Veselí nad Lužnicí, kde je naše spřátelená střední škola a její internát. A na tom jsme ubytováni, intráci tak mohou porovnat s intrem naším, ostatní si zkusit zážitek být na domově mládeže. Zde jsme byli i na večeři, kdy papírově nevýrazné krůtí rizoto bylo ve skutečnosti velice dobré. Poté se třeťáci v rámci večerního rozchodu vrhli do víru zdejšího maloměsta, zvýšili tržby firmě Coop a prošli se po nedalekém náměstí. Večerka v deset přišla pro znavené žáky jistě vhod, ráno všechny čeká po sedmé hodině snídaně a další náročný den za tropických teplot. Uvidíme, jaký bude