Jednotlivé dny stručně:

NORSKO 1+2. den – https://www.youtube.com/watch?v=qrYxuj-8u-w
NORSKO 3. den – https://www.youtube.com/watch?v=mojhDC4SN2Q
NORSKO 4. den – https://www.youtube.com/watch?v=wmaU9HqBZsg
NORSKO 5. den – https://www.youtube.com/watch?v=q2pkZ9iNlHA
NORSKO 6. den – https://www.youtube.com/watch?v=x0eIa723_Qg

1+2. DEN Druháci opustili Litvínov a vydali se v devět hodin autobusem pana Procházky na sever. Dlouze viděli Drážďany, protože se tam cosi opravuje a jede se tam nyní spíše krokem. Cesta se plánuje však s dostatečnou rezervou, takže kolem šesté večerní jsme v pořádku dojeli do Rostocku, kde jsme čekali, až se z poza obzoru objeví trajekt Berlín, který nás spolkne. Než se tak stalo, užívali jsme se pozvolného západu slunce a povětšinou různého focení s kulisou moře a doků. Trajekt byl veliký, s velkou terasovitou palubou, kde byla skvělá sedátka, ze kterých bylo možno pozorovat naše opouštění německého přístavu (čas cca 19.15h). S přibývající vzdáleností sílil i vítr, který drtivou většinu zahnal do útrob trajektových, kde se tak dělo utrácení ve free shopech, dobíjení powerbank a dalších nezbytností či hodování fastfoodovitých. Přiznám, že jsem si zvolil mrznutí na palubě a sledování východu nádherného oranžového měsíce, míjení protijedoucích nákladních lodí a samozřejmě focení všeho. Zábavy bylo dostatek, litovali jsme, že nejedeme tímto prostředkem i dále. Hraniční kontrola v Dánsku proběhla letmo, rychle jsme tak pokračovali do dalšího přístavu, k dalšímu trajektu. Řada z účastníků zájezdu usnula. Na pomezí Dánska jsme dojeli k půlnoci a deset minut po ní jsme už vyjížděli trajektem na krátké přeplavání úžiny směrem ke Švédsku. Všude tma, jen světla měst dánských a za vodou na druhé straně těch švédských. Opět řada z nás uvítala možnost mrznout a vískat na palubách tohoto korábu. Po němž se pohybujeme již s jistotou, ostatně jedeme trajektem už podruhé a jsme přec vlčata mořská. Na konci krátké cesty koukáme opět, jak se přibližuje pevnina, jak se sklápí silnice, jak auta uvnitř nedočkavě čekají zvednutí závory oddělující nitro lodi od světa kolem. Jedna hodina v noci. Čas spát! Ze zadní části autobusu se ozývá cosi smíchu ještě oseckého, nakonec upadá i ten a osádka spinká. Švédsko nás však vítá deštěm a větrem, který trvá hodiny a sílí. Skutečný nečas! Naštěstí předpovědi nelhaly a nedaleko norských hranic je už vše suché, a to těší nejen řidiče, ale i nás. Pravda, někteří prospali vše a netuší, že nějaký déšť vůbec byl. Ráno po šesté zastavujeme v jakémsi místím motorestu řetězce Deli de LUCA, kde nás těší free WC, ale už méně norské ceny a majitele netěší loby plné nezákazníků. Trvá dosti dlouho, než se prostřídáme na dvou toaletách, téměř hodinu pak ve výsledku. Nevadí, vše stihneme. Něco po sedmé ranní tedy vyrážíme odpočítat posledních pár desítek kilometrů a zaparkovat v centru norského Osla, před parkem Vigeland (on se ten park vlastně správně jmenuje Frognerpark). Zde je vystaveno nekonečně soch (přes 200) od místního umělce pana Vigelanda. Sbírka je to plodná, tolik soch pohromadě druháci ještě neviděli. Pravdou je, že umělec si nelámal moc hlavu s oblečením těchto jeho výtvorů a při vzájemných pózách byl velice kreativní. Je pak zcela běžné, že se diváci snaží polohy kopírovat a fotit se v nich. A naše výprava nebyla výjimkou. Na kochání a improvizace jsme měli asi hodinu času, při hodně aktivním prohlížení to stihnout šlo. Zpoza brány parku jsme pak vyrazili skrze prázdné ulice nedělního Osla do jeho centra. Hezká procházka, na jejímž konci byl místní zámek, uvnitř kterého se skrýval místní král. Toho jsme neviděli, jeho strážné však ano. Jako obvykle společná fotka pod zdejším koněm a vzhůru dolů k radnici. Monumentální cihlová stavba, symbol hlavního města u Oslo fjordu. Další kroky nás zavedly nad tento záliv, do místní pevnosti, ze které byl krásný výhled na město. A zde se odehrála i zásadní událost dne – rozchod! Času bylo přiměřeně nabytému programu, cca 150 minut. Zda to na Oslo stačí? Ano i ne. Někdo bez špetky romantiky zamířil vstříc McDonalds, jiní si výhled užívali déle, koukali na racky, prošli si celou pevnost a šli ještě dále či kolem dokola zálivu. Důkladně prošli celé nábřeží, pozorovali lodě, či životní cykly domorodců. Domy jsou tu nádherné, drahé, moderní, barevné, stylové, luxusní. Řada z nás by tu asi i žila a učila se norsky. Vše umocnilo ono počasí, které bylo jasné až polojasné, bílé mráčky na modrém nebi přidávali ještě dále na atraktivitě. Za vyměřený čas se dalo stihnout mnohé, včetně sezení v restauraci a utracení většiny peněz, někteří se naopak vůbec nezastavili a klidně by chodili ještě další hodiny a objevovali kouzlo tohoto krásného města.

Nic naplat, opět jsme se všichni v parku u radnice sešli a počkali na náš autobus, který nás vyzvedl a asi po hodině cesty opět rozpustil ve městě Kongsberg, kde je naše spřátelená škola. Do této vedly naše první kroky a rovněž naše zavazadla. Učitelé školy nás vřele přivítali a nadstandardně nám připravili na uvítanou i výborný losí guláš! S několika výjimkami jej všichni snědli a ocenili. A pak už nás vedoucí zájezdu pan Pacina provedl městem Kongsberg. Ty peřeje, co vedou přes město jsou nádherné, dlouze jsme se na ně dívali. Viděli jsme také starý kostel a prastarou dřevěnou školu. Okružní obchůzka nás nakonec zavedla zpět do budovy školy, kde na nás stále čekala naše zavazadla. A naproti nim už zástupci norských rodin, kteří se o nás budou v následujících dnech starat. S určitou nervozitou proběhlo odhalení „kdo kde a s kým“ a postupně se tak zázemí místní školy vyprazdňovalo. Stejně tak i parkoviště před budovou, jak postupně místní auta (ano, včetně Tesly) rozvážela naše studenty do jejich nových dočasných obydlí. Zítra se jistě podělí, jaké to bylo, co dostali na jídlo, jaký program jim hostitelé vymyslili, obecně první dojmy. Těší mě, že mi žádný žák nevolal s žádnou komplikací, věřím, že je tedy vše v pořádku.

3. DEN– Dnes jsme se ráno setkali v 8 hodin před místní střední školou, do které nás po různu vezli naši noví norští hostitelé (mě tedy náš autobus od zdejšího intru, kde s řidiči a kolegou bydlíme). Někteří bydlí nedaleko školy, někdo však i 25 km daleko mimo město Kongsberg. Samozřejmě jsme si hned nadšeně říkali postřehy, kdo kde je, jaké to tam má, jak bydlí, jaká auta mají, jaká jídla jedli. Vesměs byli všichni spokojeni, což potěšilo. Poté nástup do našeho autobusu a cesta do místních nedalekých hor, kde se před staletími těžilo stříbro. My už víme, že tam víceméně žádné nezbylo, a že skončilo v Dánsku, pod které tehdy Norsko patřilo. Na onu dobu lze v krajině nalézt řadu staveb, ať již jde o vodní nádrže, kamenné základy či všudypřítomné díry v zemi. Asi tři hodiny jsme se tedy procházeli v krásné norské krajině, pod modrým nebem a bílými mraky. Cesta byla rozmanitá a tedy atraktivní, stále bylo co sledovat. Občas jsme minuly nějaký krásný typicky norský červeno bílý dřevěný dům, a především jsme potkávali spoustu hub, které zde očividně nikdo nesbírá. Naše cesta vedle z kopce, takže nikdo nereptal a vesměs jsme si současně povídali, uteklo to tak rychle. Na konci cesty nás čekal vstup do stříbrného dolu, který dnes slouží už jen jako atrakce. Než jsme nasedli do malého důlního vláčku, tak jsme zde za slunečného počasí posvačili výslužky, které jsme měli z rodin. A poté to konečně začalo! Namačkali jsme se do malých vagónků a jeli do nitra hory. Cesta trvá asi 15 minuta užijete si dostatek tmy a hluku. Na konci cesty začínají podzimní prostory a nelze říct, že by byly malé! Je tu i krásné moderní WC, což by tu možná čekal málokdo. Na hlavy jsme si nasadili slušivé žluté helmy a následovali průvodce, který se nás už ujal venku. Ochotně nám vysvětlil historii zdejší těžby, včetně dobových technických vychytávek. Podzemí je opravdu rozlehlé, efektně nasvícené, hodina prohlídky utekla velice rychle. A poté opět patnácti minutová cesta vláčkem zpět na denní světlo a nasednutí do našeho přistaveného autobusu. Dnešní den byl poměrně krátký, protože už po 14 hodině jsme byli zpět před školou. Někteří tak šli ještě na prohlídku města, či za nákupy, jiní měli naplánovaný čas s norskou rodinou. Ale o tom se dozvím zase až ráno, až se opět v osm hodin sejdeme s žáky a jejich zážitky u školy. Čeká nás další atraktivní den, tentokráte dlouhý, protože vlci a lišky na nás čekají daleko na severu!

4. DEN Dnes byl opravdu parádní den plný zážitků, pro které do Norska chcete. Zároveň i dlouhý, navrátili jsme se před budovu školy v Kongsbergu až o půl deváté, do domova pak dorazí někteří tedy až po deváté. Ráno jsme vyjeli v osm hodin na sever, společnost nám po většinu cesty dělala řeka Numedalslågen (zkráceně Lågen), která protéká i Kongsbergem a patří k nejdelším norským řekám. Cestou jsme se podívali u elektrárny Lode 2 na rybí sádky (které tu provozuje právě energetická společnost coby náhradu ryb, které uhynou při chodu elektrárny), o něco výše po proudu na elektrárnu Lode 1, ještě dále proti proudu věnovali pár minut i přehradní nádrži Tunhovd Dam. Tuto jsme ve výsledku na sklonku dne celou i objeli. Cestou jsme však odbočili do přírodního parku Langedrag. Ano, to je to místo, kde jsou všechna ta roztomiloučká zvířátka, která chcete vidět! Tedy nejen vlci, ale i rysové, kozy, telata, sobi, losi, koně, prasata, králíci a jistě i další. Zážitkem je, že si některá můžete osobně nakrmit, a tedy jde následně i o vděčné fotografie. Na posilněnou jsme si zde s připravených hrnců nabrali lapskaus, hustý guláš z dušeného masa, brambor a zeleniny. Zkrátka takový bramborový guláš. Všem chutnalo, někteří si byli i přidat. Zvířátka v areálu byla krotká, žáci si tedy užili hlazení všeho možného, což si i spokojeně zaznamenaly na své mobily a poté se podělili i na sociální sítě. Vrcholem je jako pokaždé krmení lišek, ty byly roztomilé a každý je chtěl nejen pohladit, ale i vzít domů. Zajímavé bylo i krmení losa, tohoto mohutného tvora, kterého byste jinak potkat ani nechtěli. Cestou zpět jsme se ještě zastavili na výstup kopce Vasstulan (1100 m n.m.), kde nás zastihla první naše letošní chumelenice. Během pár minut se tu zcela změnilo počasí a léto vystřídala zima. Což bylo kvitováno veskrze pozitivně, ačkoliv ta zima byla převeliká! A to jsme už na zdejší zimu vcelku zvyklí! Parádní zážitek, který nám doplnil a zpestřil jinak slunečné dny. A aby toho nebylo málo, ještě jsme stihli bleskovou návštěvu dřevěného kostelíka (Uvdal Stave Church). Návrat byl tedy pozdní, v půl deváté, zato jsme však viděli opravdu hodně, a tedy i fotek na všech možných instagramech bude nepočítaně. Než jsem sepsal text a udělal video, byla jedna hodina v noci. Čas spát a těšit se na snídani a další zajímavý den.

5. DEN Dnes jsme jeli tedy naopak na jih, k moři do zálivu Skagerrak. A co nás tam čekalo? Je tam parádní kamenná pláž v Mølenu, kde najdete minerály z celého Norska, neb je tam dotlačil od severu ledovec. Trvalo to věčnost, ale teď tam pro nás u vody hromadně leží a jsou krásně kulaté. A tak jsme chodili po této pláži, kde bylo těchto kamenů nekonečně různých velikostí a barev. Strávili jsme tam asi hodinu, vydrželi bychom tam klidně celý den. Koukat na vlny, cítit vítr, fotit se, či hledat ten nejhezčí kámen jako vzpomínku domů. Času však není na zbyt, a tak jsme popojeli do nedalekého Nevlunghamn. Je to taková prestižní snobská přístavní vesnička, kde by chtěl mít domeček každý. I my. Zároveň je to nejteplejší kousek Norska, což jsme opět za parádního počasí vyzkoušeli i my. A co jsme tu dělali? Inu váleli se na velkých kamenech, koukali na moře, užívali si pohodu. Došlo i na koupání, někteří neplánovaně (boty marně nyní suším na balkóně), jiní odvážně cíleně. Jistě, voda byla studená, to rozhodně ano. A opět to bylo krátké, vydrželi bychom tu klidně celý den. Viděli jsme tuleně, plaval kousek od břehu a koukala mu hlavička. A spoustu medúz, ty plavaly naopak úplně u břehu. Poté následovala nudnější dvouhodinová cesta autobusem zpět ke škole, kde jsme už byli očekávání norskými studenty, kteří si jako tradičně připravili pohoštění pro naše žáky v podobě grilování párků a hamburgerů. Najedli jsem se dostatečně, o tom nepochybujte. Poté jsme hráli basketbal a fotbal, bylo to fajn. Po osmé hodině už začali svážet rodiny žáky opět do svých norských domovů, kde strávili poslední večer. Povídáním, poslední večeří, předáním dárků. Řada žáků od Norů dostala i dárek, což ani nečekali. A ráno? Ano, v osm zase sraz před školou, loučení a už zbývá jen odjezd domů. Jestli se nám chce? Většině vůbec. Tak moc se nám tu líbí, že by tu někteří chtěli i žít. Učitelé měli večerní program o něco jiný, v poslední večer se vždy setkávají na večeři s představiteli místní školy, obdobně jako žáci se žáky. Vztahy je nutno udržovat, aby naše výměny pokračovaly i dále do budoucna. Dvě a půl hodiny na příjemné farmě daleko za Kongsbergem utekly jako nic, společnost byla zábavná a los výborný. V mém případě návrat (na internát) téměř v jedenáct hodin a než jsem vytvořil video a napsal text za další den, bylo opět po půlnoci. Plně využitý den, plný dalších norských zážitků a pocitů.

6. DEN Je to tak, celý čtvrtek jsme proseděli v autobuse. Přeci jen cesta z Norska do ČR čítá kolem 1400 km, včetně dvou trajektů. Ty nám byly rozptýlením, ať již obchody uvnitř lodí, či větrem či východem Měsíce na palubě. Nyní jsme již všichni doma v ČR, zůstali jen vzpomínky. Jistě, ještě bylo pár zastávek, aby bylo možno zajít na toalety, či utratit poslední norské koruny. Ve Švédsku jsme ještě viděli Nelze nevzpomenout na dánskou předlouhou pláž Marielyst, kde jsme nechali v písku své otisky a zažili tam parádní hodinu při západu slunce. Bylo to kouzelné, stejně jako celý náš výlet. Strastiplnou cestu autobusem jsme zvládli, někteří i usnuli. A kdo ne, dožene to doma. Ke škole jsme přijeli v pátek ráno pár minut po sedmé. Dříve, než prvákům a třeťákům započala výuka, která nás tentokráte minula. Poděkoval bych řidičům, kteří nás v pořádku všude dovezli, stejně tak kolegům, bez kterých by se tato akce neobešla. A pokud máte pocit, že byste se do Norska hned vrátili, tak to je zcela v pořádku, mám jej také. Tak takové bylo Norsko 2019.

(Odjezd z Kongsbergu 8.30h; hranice do Švédska 11.15h; trajekt do Dánska 16.50h; vylodění v Dánsku 17.20h; pláž Marielyst (DK) 19.30h; přístav Gedser 20.45h; trajekt do Německa 21.30h; vylodění v Německu 23.30h; 180 km do cíle 4.30h; Drážďany 100 km do cile 5.30h; vjezd do ČR 5.45h; příjezd ke škole 7.05h)