FOTKY NAJDETE ZDE

Začalo jaro a my, prváci, jsme se konečně dočkali a vyrazili na exkurzi! Velikonoce doprovázelo bezchybné počasí, které bohužel dnes už nesetrvalo. Byla zima, větrno, prostě… V devět hodin jsme se setkali ve dvoraně školy (česky bychom použili patrně slovo recepce) a vyrazili východním směrem k litvínovské poliklinice. Zde je tramvajová točna a také startovní pozice záhadného autobusu číslo 23, který nás bezpečně vyvezl na okružní jízdu skrze Okružní ulici v Meziboří. To je malé horské městečko na sever od Litvínova, coby 50x kamenem dohodil od německých hranic (4km). Toto Meziboří (sasky Schönbach) však vůbec neleží mezi borovými lesy, nicméně alespoň jím protéká známý Divoký potok (der Wilderstrom). Ten najdete i v Litvínově, kde teče napříč rovnoběžně s Bílý potokem, kam chodí žáci vyšších ročníků nedaleko školy vzorkovat jeho vodu. Autobus nás za symbolické 4 koruny vyvezl o 200 nadmořských metrů výše, v podstatě na konec světa, neb do Meziboří vede jediná silnice – z Litvínova. Měli jsme dostatek času obdivovat jeho vyhlášeně chladné počasí, stejně tak dvě místní samoobsluhy s vybraným výběrem zboží. O pár minut později se k naší výpravě připojil její hlavní vedoucí, všem známý mezibořský rodák, legendární pan „Packa“ Pacina. Spolehlivě, jakoby zde šel již 26x, nás rázným krokem vyvedl na zdejší malou vodní elektrárnu (MVE Meziboří). Tu se naše výprava rozdělila z organizačních důvodů na poloviny, říkejme jim zjednodušeně 1A a 1B. Jedna část navštívila interiéry malé úpravny vod, druhá pak malou vodní elektrárnu (poté obráceně). Zde jsme viděli jednak všemožné vodní technologie, které z nečisté vody udělají vodu pitnou, v druhé případě pak technologie z poloviny minulého století v podobě dvou turbín (made in Závody V. I. Lenina Plzeň), které vyrábějí elektrickou energii pro širé okolí. Je to zařízení vpravdě špičkové, neb funguje ráno a pak večer, když je proudu třeba více. Průzračná pitná voda je rozváděna nejen do blízkého Litvínovsko-Mosteckého, ale i dalekého Teplického či Ústeckého okolí. Je to tak, pijeme tu vodu z Flájské přehrady (tuto zkoukneme ve třeťáků a to i zevnitř), která teče kilometry tajemným podzemním tunelem a poté 120cm rourou vede až do MVE Meziboří. Zde se vše po vyrobení elektřiny řádně pročistí, což ověří zaměstnanci zdejší malé laboratoře, a my si to pak tady vypijeme. A nutno říci, že to vůbec není špatná voda, je pěkně měkká a máme ji rádi. Cestou zpět do našeho školního údolí v Litvínově jsme minuli navíc krásné kalové laguny, kde se zde upravené kaly směřují na ČOV Litvínov (tyto jsou v Záluží, tam se podíváme také ve třeťáku). Poté zbývalo už jen dva a půl kilometrů chůze k litvínovské Citadele, kde jsme měli konec akce a tedy i vytoužený rozchod. Zde si někteří za 4 koruny opět dopřáli přepychu místní MHD a jali se jeti do svých domovů, více odvážní poodešli dva kilometry pěšky západem ke školní budově, kde si naopak dopřáli vypečenou rybu v naší školní jídelně. Pro dnešek plněno. Žáky čeká ještě test z této výpravy, třeba jim pomůže i tento můj text. Hezký večer! A absolventi jistě rádi zavzpomínají na jejich obdobnou praxi, kde stejně tak nechyběl stejný pan vedoucí!